Datum: 05.03.2012
Vložil: Návštěvník Bellevue ( bývalý )
Bellevue – Kokrhel
Velmi pěkná vzpomínka na šachovou kavárnu a jednoho z jejích nezapomenutelných návštěvníků. Já se domnívám, že ta přezdívka nevznikla kvůli jeho „kokrhání“ ( i když hlas měl nepochybně velmi zvučný ), ale pro jeho typický účes s hlubokými čelními kouty a zvlněným pramenem vlasů mezi nimi ( kokrhel je hanlivý výraz pro ženský klobouk ). O Milanovi se totiž neříkalo, že kokrhá, ale že kváká – pro jeho legendární větu : „Teď ti sežeru kva kva kva kvalitu.“ :)
Já jsem si na Belvu rovněž vzpomněl při čtení o úmrtí Štefana Grosse. Ten jeho blicařský maraton se v Belvě připomínal ještě mnoho let. Jedním z účastníků byl právě Kokrhel - Milan Bezdíček. Dalším byl jeho věčný soupeř Petr Macháček, který s Milanem hrál nesmyslné handicapové partie ( věž méně ) a marně ho kibicové přesvědčovali, že takového fóra nemůže Bezďovi prostě dávat.
Nezapomenutelnou figurou byl rovněž profesor Hartman a jeho nekonečný seriál blicek o korunu s flekem proti jeho oblíbenému soupeři, o kterém vím jen to, že byl Řek a jmenoval se Achiles. Pan profesor své vítězné partie rád končil větou : „To byla malá ukázka z mého bohatého šachového repertoáru.“ :)
Když jsem u Řeků, nemohu zapomenout na dalšího stálého hosta kavárny, kterému se říkalo Cyril. Šachy hrál pouze amatérsky, ale byl to protřelý kavárenský vlk a úroveň jeho hry byla tak mezi 1 a 2 VT. Slabším hráčům ( převážně jeho krajanům ) dával zajímavou časovou výhodu, kterou komentoval slovy : „ Já budu mít 5 minut a ty 8 hodin. To je celá pracovní doba ! Ty tu kravinu prostě musíš udělat !“ ( místo kraviny tam byl ovšem mnohem expresivnější výraz ) :)
No a pak tam samozřejmě chodila spousta dobrých hráčů, z nichž mi nejvíce utkvěli v paměti : Jarek Majer, Jura Janota, Standa "Bivoj" Setínek, Mirek Hort, Slávek Mareš, Dušan Pospíšil, Arošt Zeman ( tomu Milan říkal študente, protože pan doktor Zeman tehdy studoval medicínu ). Ale čas od času se tam zastavila spousta a spousta dalších.
Já jsem se v Belvě naučil hrát ( taky mě to stálo nějaké peníze ) a ke klubovému šachu přešel až později. Nikdy jsem se proto na kavárenské hráče nedíval skrz prsty.
Byly to pěkné doby, kdy člověk věděl, že když tam přijde, tak si buď dobře zahraje, nebo se podívá na zajímavý duel při konzumaci lahodného moku. :)
