Bystrc vítězí nad Lokomotivou C + foto

01.03.2012 17:50

Před tímto utkáním bylo zřejmé, že sestupem ohrožená Lokomotiva C zmobilizuje své síly a postaví na zápas to nejlepší, co momentálně má. Zajímavé byly i diplomatické pokusy kapitána hostů Michala Šípka. Několik dní před utkáním obdržel pisatel tohoto článku e-mail se zajímavým dodatkem: „Pokud váháte zda vynechat nedělní  zápas proti Lokomotivě, ale nechcete se nudit, tak posílám odkaz na malý turnaj v Novém Lískovci (v dochůzí vzdálenosti od vašeho domu) který sice nebývá nijak silně obsazen ani co do síly ani co do počtu hráčů, zato o to lépe se o hráče pořadatelé starají. Při jednom ročníku, kdy jsem se účastnil bylo k dispozici po celou dobu velmi kvalitní občerstvení zdarma.“ Každý, kdo mne zná, pochopí, že jsem se nad takovou lákavou nabídkou musel zamyslet... Nakonec jsem lákadlu odolal a do Bystrce se vydal. Cestou jsme se sešli na Mendláku s Honzou Píšem (resp. mával na mne z tramvaje, po operaci šedého zákalu prý zas vidí „vrabce na střeše“), který se pochopitelně vyptával, kdo nám zase bude chybět. Podle svých slov je vždy jediný, kdo nezná předem naši sestavu. Bystrcká klubovna již byla otevřena, René Přibyl šel zrovna ven kouřit, zatímco Lukáš Řehůřek a Jiří Kubíček dokončovali obvyklé úpravy stolů v klubovně k šachovému zápasu. Hosté se zatím na zastávce konečné jedničky houfovali, a když pak přišli na místo boje, bylo zřejmé, že z první pětice nevynechali tentokrát nikoho. Jura Řehůřek zápas zahájil, konstatoval při tom, že větší část družstva Bystrce je členy, nebo prošla Lokomotivou, ale neslíbil, že se nebudeme snažit. Jediný, kdo trochu rušil před zápasem, byl jsem asi já, dotázav se, zda jako člen bystrckého týmu smím partiář zapisovat tužkou, na níž je velký nápis „Lokomotiva Brno“. A hned musím podotknout, že mne ta tužka zklamala. Jako první skončila partie na třetí šachovnici. René Přibyl se s Jakubem Bednářem dohodli v krotké variantě Nimcovičovy indické na remíze už ve 14. tahu.

 

Přibyl,R (2040) - Bednář,J (2134) [E20]

KP I /Bystrc-Loko C/ (9), 26.02.2012

1.d4 e6 2.c4 Jf6 3.Jc3 Sb4 4.Sd2 0–0 5.a3 Sxc3 6.Sxc3 d5 7.e3 Je4 8.Vc1 c6 9.Jf3 Jd7 10.Sd3 f5 11.0–0 b6 12.Je5 Sb7 13.Jxd7 Dxd7 14.f3 Jf6

Remíza

 

Druhou remízu jsem přidal na páté desce já, ale měl jsem namále. Moje soupeřka sice nad každým tahem v mé oblíbené zavřené sicilce dlouze přemýšlela a dostávala se do velké časové tísně, ale tím paradoxně mne vyváděla z koncentrace. Zkuste se soustředit, když skoro skoro po každém svém tahu máte 10-20 minut „volno“. Tak se procházíte po sále, koukáte na cizí partie, přemýšlíte o bůhvíčem a pak se vracíte ke stolku, kde je pozice, kterou už pomalu nepoznáváte.

 

Kalendovský,J (2051) - Pekárková,E (1969) [B26]

KP I /Bystrc-Loko C/ (9), 26.02.2012

1.e4 c5 2.Jc3 Jc6 3.g3 g6 4.Sg2 Sg7 5.d3 Jf6 6.Se3 d6 7.h3 0–0 8.Dd2 Ve8 9.Jge2 e5 10.f4 Jd4 11.0–0 Jxe2+ 12.Jxe2N [(Zahájení jsme sehráli oba celkem podle předpisu, zde asi bylo lepší 12.Dxe2 Jh5 13.Kh2 exf4 14.gxf4 Dh4 15.Df2 Dd8 16.Sf3 Jf6 17.f5 d5 18.fxg6 fxg6 19.Sxc5 Dc7+ 20.Kg2 dxe4 21.dxe4 Jd7 22.Sd4 Je5 23.Jd5 Dd8 24.c3 Vf8 25.Dg3 Jxf3 26.Vxf3 Vxf3 Schausten,P-Mueller,B/Baunatal 1997/EXT 99/˝–˝ (41)] 12...exf4 13.Sxf4 (Nad tímto mým tahem kroutil Jakub Bednář hlavou. Ale já se obával po přirozeném 13.Jxf4 tahu 13...d5, ani už nevím proč. Ale následující tah černé mi jasný nebyl) 13...c4 14.g4 Db6+ 15.Se3 Dd8 16.Sd4 cxd3 17.cxd3 (Teď byla časová situace asi taková: bílý má do kontroly 58 minut, černá 3 minuty s přídavkem 30 sekund za tah!) 17...Se6

 

18.Dc3? (Tah s otazníkem byl výsledkem povrchního propočtu. Po lepším 18.Df4 by získal bílý pěšce i šance na výhru) 18...Vc8 19.Sxf6 Vxc3 20.Sxd8 Vc2 (Teprve teď bílý zjistil, že má sice figuru navíc, ale protože jsou dvě napadeny, musí ji zase ztratit s horší hrou!) 21.Sf6 Sxf6 22.Vxf6 Vxe2 (Následovala nabídka remízy, kterou pak Jakub Bednář velmi černé zkritizoval. A vskutku po 23.Vf2 Vxf2 24.Kxf2 Vc8 by měl bílý vážné problémy) Remíza

 

Na 2:1 zavěsil svojí první výhrou v sezóně David Holemář. Už před partií se mi Franta Růžička svěřil, že s Davidem hraje nerad a tak byla jistá deprese cítit i z jeho tahů. Stačil však pořídit dokonalou fotodokumentaci zápasu. Závěr hry byl trochu zvláštní. Na osmém stole byly nějak divně nastaveny digitální hodiny, které jaksi začaly hlasitě dávat najevo, buď, že do kontroly zbývá 5-4-3-2-1 sekunda, nebo něco podobného. Nevím, zda to Frantu na prvním stole nějak vyrušilo, faktem zůstává, že ho nijak nevzrušilo, jak mu vlastní čas ubývá a byl po 32. tahu dost překvapen Davidovým sdělením, že překročil čas. Partii by však stejně asi prohrál, pěšec víc a úderná dvojice bílých střelců by učinily své.

 

Holemář,D (2306) - Růžička,F (2163) [A49]

KP I /Bystrc-Loko C/ (9), 26.02.2012

1.Jf3 Jf6 2.g3 g6 3.b3 Sg7 4.Sb2 0–0 5.Sg2 d6 6.d4 e5 7.dxe5 Jg4 8.h3 Jxe5 9.Jxe5 dxe5 10.Dxd8 Vxd8 11.Jd2 c6 12.Jc4N (Obvykle se hrává velká rocháda, ale bílý se rozhodl pozičně trápit černého jinak) 12...f6 13.Ja5 Sf8 14.a3 Sc5 15.e3 Sb6 16.Sc3 Ja6 17.g4 Jc7 18.Jc4 Jd5 19.Jxb6 axb6 20.0–0–0 Se6 21.Sb2 b5 22.Vhf1 h6 23.Vde1 g5 24.f4 Vf8 (Černý obětuje pěšce, aby se trochu uvolnil) 25.fxe5 fxe5 26.Vxf8+ Vxf8 27.Sxe5 Vf2 28.Se4 Jf6 29.Sh1 Jd7 30.Sg3 Vf7 31.Sg2 Kg7 32.Kd2

(Time!) 1–0

 

Na 3:1 zvýšil na druhém stole další náš šachový „zabiják“ Lukáš Řehůřek. V Aljechinově obraně si Míša Svobodová dovolila v 11. tahu nejasný výpad střelce a ve 13. tahu přehlédla soupeřovu hrozbu. A s figurou méně byl další odpor nemožný.

 

Svobodová,M (2100) - Řehůřek,L (2205) [B03]

KP I /Bystrc-Loko C/ (9), 26.02.2012

1.e4 Jf6 2.e5 Jd5 3.d4 d6 4.c4 Jb6 5.exd6 cxd6 6.d5 J8d7 7.Jf3 g6 8.Se2 Sg7 9.0–0 0–0 10.Jc3 a6N [RR 10...Je5 11.Jxe5 Sxe5 12.Sh6 Ve8 13.Dd2 e6 14.f4 Sh8 15.Kh1 exd5 16.cxd5 f5 17.Sg5 Sf6 18.Sxf6 Dxf6 19.a4 a6 20.Vfe1 Sd7 21.a5 Jc8 22.Sc4 Ja7 23.Dd3 Vxe1+ 24.Vxe1 Ve8 25.Vxe8+ Dovzik,J-Kahn,E/Budapest 1993/EXT 97/1–0 (54)] 11.Sg5 f6 12.Sh4 Je5

 

13.b3? (Rozhodující chyba, která ztrácí figuru) 13...Jxf3+ 14.Sxf3 g5 15.Dd2 gxh4 16.Df4 Jd7 17.Vae1 Je5 18.Se4 f5 19.Sb1 Jg6 20.Dd2 Da5 21.Ve3 f4 22.Vf3 Sg4 23.Vd3 Je5 24.Vd4 h3 25.Vxf4 Vxf4 26.Dxf4 Dxc3 27.De4 hxg2 28.Dxh7+ Kf8 0–1

 

Na pátém stole si Olin Šípek věřil, dokonce ve své oblíbené francouzské s blokujícím 3.e5 nevyvinul střelce na d3, ale skromně na e2. Pak vystavěl svoji pozici jen zdánlivě útočně, zkušenému Jirkovi Hrdinovi moc neubližoval. V závěrečném postavení nabídl bílý remízu, kterou po předchozích neúspěších Jirka rychle přijal. Ale snad každý vidí, že černý jezdec je o hodně silnější figura než bílý střelec, uzavřený v kleci svých pěšáků. Vedeme 3,5:1,5, ovšem situace není jednoduchá. Michal Šípek bojuje na sedmé desce jako lev, Luboš Janda ztratil pěšce a má horší dvojvěžovku.

 

Šípek,O (2027) - Hrdina,J (1953) [C02]

KP I /Bystrc-Loko C/ (9), 26.02.2012

1.e4 e6 2.d4 d5 3.e5 c5 4.c3 Db6 5.Jf3 Jc6 6.Se2 cxd4 7.cxd4 Sd7 8.0–0 Vc8 9.a3 Jge7 10.b4 a6 11.Sb2 Jg6 12.Jbd2 Ja7 13.Vc1 Jf4 14.Ve1 Jxe2+ 15.Dxe2 a5 16.Jg5 Se7 17.Dh5 Sxg5 18.Dxg5 Vxc1 19.Vxc1 0–0 20.De7 Sc6 21.Sc3 a4 22.Sb2 Da6 23.Dc5 De2 24.Dc2 Jb5 25.Jf3 Dxc2 26.Vxc2 Ve8 27.Je1 Vc8 28.Jd3 f6 29.exf6 gxf6 30.Jc5 Kf7 31.Ve2 Jc7 32.f4 b6 33.Jd3 Sb5 34.Vd2 Sxd3 35.Vxd3 Jb5 36.Vd2 Jd6 37.Kf1

Remíza

 

Rozumní lidé přesvědčili na čtvrté desce doktora Píšeho, že má přijmout remízovou nabídku Milana Kratochvíla. Píše se dost ošíval – vždyť měl při nestejných střelcích o pěšce víc. Nakonec s nabídkou souhlasil, vedeme 4:2 a už prohrát nemůžeme. V analýzách pak dr. Píše, nemýlí-li mne paměť, vyhrál 3:1. Takže event. mohl i chybovat a prohrát.

 

Kratochvíl,M (2103) - Píše,J (2051) [B12]

KP I /Bystrc-Loko C/ (9), 26.02.2012

1.e4 c6 2.f4 d5 3.e5 Sf5 4.Jf3 e6 5.d4 Jd7 6.c4 dxc4 7.Sxc4 Je7 8.Jc3 Jb6 9.Sb3 Jed5 10.0–0 Se7 11.Sxd5 Jxd5 12.Db3 b6 13.Sd2 0–0 14.Vac1 c5 15.Kh1 Dd7 16.dxc5 bxc5 17.Ja4 Vab8 18.Dc4 Vfc8 19.b3 h6 20.Vfd1 Db7 21.De2 Jb6 22.Jb2 Se4 23.Se3 Sd5 24.Jd2 f6 25.Jbc4 Da6 26.Vc2 Jd7 27.Jf3 Db7 28.Sf2 Vf8 29.exf6 Sxf6 30.Sg3 Vbd8 31.Vcd2 Jb6 32.Jfe5 Vfe8 33.h3 Da6 34.Sf2 Sxe5 35.Dxe5 Jxc4 36.bxc4 Dxc4 37.De3 Vf8 38.Dxc5 Dxf4 39.De3 Df5 40.Kh2 Vd7 41.Sg3 Dg6 42.Vd4 Dc2 43.V1d2

Remíza

 

Na výsledek partie na sedmé a osmé desce jsem nechtěl už čekat, vypravil jsem se do přilehlé restaurace „U Sama“. Ta se otevírá ve 13 hodin. Z toho je vidět, že zápas jsme absolvovali celkem rychle.

 

Kubíček,J (1875) - Šípek,M (1995) [E92]

KP I /Bystrc-Loko C/ (9), 26.02.2012

1.d4 d6 2.c4 Jf6 3.Jc3 g6 4.e4 Sg7 5.Se2 0–0 6.Jf3 e5 7.dxe5 dxe5 8.Dxd8 Vxd8 9.Sg5 c6 10.0–0 Ja6 11.Vad1 Se6N (Celkem promrskaná varianta královské indické s brzkou výměnou dam. Teď dávají černí přednost spíše tahu 11...Sg4) 12.Se3 Vxd1 13.Vxd1 Jg4 14.Sc1 f6 15.h3 Jh6 16.Se3 Jf7 17.a3 Sh6 18.Sxh6 Jxh6 19.b4 Jf7 20.Je1 Vd8 21.Vxd8+ Jxd8 22.c5 Jc7 23.Jc2 Kf7 24.Je3 Ke7 25.Kf1 Sb3 26.Sc4 Sxc4+ 27.Jxc4 Jce6 28.h4 Kd7 29.g3 Jf7 30.Ke2 Kc7 31.Kd3 h5 32.Je2 Kd7 33.f4 exf4 34.gxf4 g5 35.hxg5 fxg5 36.f5 Jc7


(Při rozborech v restauraci někteří horlivci vyčítali Jirkovi, že nepokračoval energičtěji 37.e5, ale Jiří byl rozhodnut za stavu 4:2 prostě neprohrát a event. využít soupeřovy snahy zvrátit vývoj zápasu. Také v závěrečném postaverní stojí bílý o něco lépe) 37.Ke3 h4 38.Kf3 Jh6 39.Je5+ Ke7 40.Jg4 Jf7 41.Jd4 Jd8 42.Je3 Jf7 43.Jg4 Jd8 44.Kg2 b6 45.Je5 bxc5 46.bxc5 Kf6 47.Jg4+ Kf7 48.e5 Jd5 49.e6+ Ke7 50.Kf3 ˝–˝

 

A na konečných 5:3 upravili výsledek zápasu borci na osmé desce.

 

Růžička,M (1755) - Janda,L (1949) [D45]

KP I /Bystrc-Loko C/ (9), 26.02.2012

1.d4 d5 2.c4 e6 3.Jc3 Jf6 4.e3 c6 5.Jf3 Jbd7 6.Se2 Se7 7.0–0 0–0 8.b3 Dc7 9.Sb2 dxc4 10.Sxc4 e5 11.Vc1 exd4 12.Jxd4 Je5 13.Se2 Sg4 14.h3 Sxe2 15.Dxe2 Vad8 16.Vfd1 Vfe8 17.Jf3 Jg6 (Po tomto tahu ke mně prohodil při malé procházce Luboš Janda: „Nehrajeme to nějak divně, když jsme oba zalezlí jenom na prvních třech řadách?“) 18.Ja4 Je4 19.Sd4 Db8 20.Jd2 Sa3 21.Vc2 b5 22.Jxe4 bxa4 23.Jc5 Sxc5 24.Vxc5 axb3 25.axb3 Dxb3 26.Vxc6 a5 27.Dc2 Dxc2 28.Vxc2 Ve6 29.Va1 Va8 30.Va4 Vea6 31.Vc5 Je7 32.Sc3 Jc6 33.Vac4 Je7 34.Vc7 V6a7 35.Sxa5 Vxa5 36.Vxe7  g6 37.Vcc7

 

(Jak hodnotit toto postavení? Bílý absolutně ovládl sedmou řadu, má pěšce navíc. Myslím, že Capablanca by to za bílé vyhrál, ale méně zkušený mladík – prý jediný ze tří Frantových dětí, co hraje šachy – to nedokázal. Ovšem nehrál tu koncovku sám – i Luboš Janda nesměl příliš chybovat a dokázal to!)  37...Vf8 38.g4 g5 39.Kg2 h6 40.Kg3 Kg7 41.h4 Kg6 42.hxg5 hxg5 43.Vc6+ f6 44.Vcc7 Vg8 45.Vh7 Vc5 46.Va7 Va5 47.Vxa5 Kxh7 48.e4 Ve8 49.Kf3 Kg7 50.Ke3 Ve7 51.f3 Ve8 52.Kd4 Vd8+ 53.Vd5 Va8 54.e5 Va4+ 55.Ke3 Va3+ 56.Ke4 fxe5 57.Vxe5 Kf6 58.Vf5+ Kg6 59.Vd5 Va4+ 60.Vd4 Va6 61.Ke5 Va3 62.Vd6+ Kg7 63.Kf5 Va5+ 64.Ke4 Va4+ 65.Vd4 Va6 66.f4 gxf4 67.Kxf4 Kg6 68.Ve4 Vb6 69.Vd4 Remíza

 

Po zápase jsme se u Sama shodli, že konečně jsme se dostali do takové formy, jako v KP II. třídy kdysi. První dva tehdy pravidelně bodovali, ostatním stačilo neprohrávat. Škoda, že se nám to nedařilo od začátku. Další zážitky od Sama, z Anenské i z jedné nonstopky tentokrát raději vynechám, aby mne nemusel Láďa Palovský podezřívat z pomalého propadání alkoholismu... Buďte zdrávi, silni a křepcí!

 

(kal)

 

Dovoluji si přidat ze serveru Pište Povídky moc pěkný výtvor jednoho z účastníků dnešního zápasu. Snad se na mne zlobit nebude...

 

Kokrhel

Kdysi bývalo centrum brněnského šachového dění soustředěno do kavárny Bellevue. V této kavárně a restauraci byl takový kulatý salonek a ten po dlouhá léta byl udatně okupován šachovým národem. Po obvodu salonku, hned pod okny s výhledem na Červený kostel byly šachové stolky s rozestavěnými armádami šachových figur připravenými k nelítostným bitvám na život a na smrt a nebo jen tak o kafe či o pivo a nebo třeba o nějaký ten menší obolus. Šachové armády jen zřídka zahálely a zejména ve večerních hodinách po práci či v neděli dopoledne býval salonek nacpán k prasknutí. Náhodnému návštěvníkovi se při vstupu do salonu naskytl zajímavý pohled na dvojice soupeřů sedících nad šachovnicemi, mnohdy pokuřujícími cigaretky či doutníky a uskrkávajícími mezi jednotlivými tahy doušky černé kávy či piva a nad nimi stojící hloučky zvědavců a hlavně zcela výjimečné sorty šachistů - kibiců.  Každý tah, zejména ten význačné síly, byl významně a nahlas komentován samotným hráčem, který si většinou neodpustil poznámku směrem ke svému soupeři, že „ teď se z toho sáláte už nedostaneš“. Také kibicové neškudlili poznámkami, chválíce či pomlouvajíce tu jednoho, tu druhého hráče. To vše ale bylo povoleno a naopak bylo nanejvýše vhodné a žádoucí. Kibic, který jen postává a kouká není žádný kibic, ale jen obyčejný zevloun. Notné popíjení bylo ovšem také přísně žádoucí a v útrobách přítomné společnosti mizel jeden půllitr piva za druhým a čím více se hráčům partie dařila a kibicům líbila, tím více bylo chuti na další „kousek“ pivka či dvojku červeného. Mnohým hráčům při takovém přísunu dobrého pití snadno vytrávilo a pak bylo vidět takového bojovníka, jak v průběhu drtivého matového útoku jednou rukou provádí nesmrtelnou kombinaci a druhou si cpe do pusy smažený řízek se slovy „ a už je tam matičko!“

Bylo něco podmanivého a přitažlivého na atmosféře tohoto salonku v kavárně Bellevue! Samozřejmě, že takové šachy nemají mnoho společného se závodním sportovním šachem, s atmosférou turnajů a zápasů klubů a družstev či jednotlivců, která je zcela jiná. V tom pravém šachu se nesmí ani kouřit, ani povídat si při partii se soupeřem či jej rušit při soustředění, natož aby do toho kdokoli kibicoval. Kavárenský šach je něco zcela jiného a řekl bych, že je to zcela jiná disciplína. Zde se nehraje pro sportovní výkon a nesbírají se ELO body, zde se hraje pro zábavu, pro radost ze hry, pro rozptýlení a odreagování.  To ale neznamená, že souboje za šachovnicí zde jsou brány nějak lehkovážně a že hráči jim dávají menší důležitost. Naopak ! Bojový prvek je spíše mnohdy vybičován právě těmi přihlížejícími diváky a kibici.

Kdo zažil jaké to je být potupně rozdrcen před zraky téměř celé kavárny, ten ví o čem mluvím! 

Hrávali zde hráči i nehráči všech možných výkonností, od úplných začátečníků přes všechny možné druhy šachových neumělů a věčných packalů až po hráče opravdu mistrovské třídy. A tak jako každá správná šachová kavárna, měla i Bellevue svého přeborníka a všemi uznávaného mistra nad mistry.  V té době kterou popisuji to byl jistý pan recepční hotelu, který zde trávíval snad všechny své volné chvíle a kdyby nemusel chodit do práce a také někdy snad i domů spát, tak by tam zřejmě sedával bez přestání. My co jsme ho znali blíže, protože jsme hráli za stejný šachový klub, jsme mu říkali prostě Milane, ale v kavárně měl svou jednoznačnou přezdívku, která patřila jen jemu: Kokrhel. Není známo, jak tuto přezdívku ( dnes bychom řekli nick ) získal, ale zřejmě to bylo tím, že měl velmi zvučný hlas a vždy se vyjadřoval velmi hlasitě, aby celá kavárna dobře slyšela co povídá a navíc měl jednu takovou drobnou vadu řeči, totiž že zadrhával. To zadrhávání patřilo k jeho osobnosti zcela neodmyslitelně  a nepůsobilo při jeho vyjadřování nijak rušivě. Téměř se mi zdá, že naopak podtrhovalo jinak velmi důraznou jím pronášenou řeč. Také s oblibou si některá slova či jména upravoval podle svého a tyto upravené výrazy pak důsledně používal. Například mě místo Franto říkával Pranto.  V kavárně měl absolutorium a vládl rukou krutou a neomylnou. Jeho útoky plné brilantních kombinačních obratů byly proslulé a mnoho kovaných a zkušených hráčů z renomovaných brněnských klubů pocítilo v prostředí kavárny jeho převahu na vlastním těle.  Slovní doprovod při hře neodmyslitelně patřil ke stylu jeho hry a byl v tomto směru opravdovým mistrem nad mistry. Dokázal svými poznámkami a mnohdy vtipnými glosami soupeře skvěle zdeptat a znejistět, což mu vynášelo mnohá skvělá vítězství. Byl to svým způsobem jistý druh šachového psychologického boje, který se skvěle osvědčoval. A byl tu ještě jeden důležitý moment. Čím více bylo čárek na jeho pivním tácku, tím se stával silnějším a jeho útoky drtivějšími a kombinace brilantnějšími. Soupeř, který se bláhově domníval, že po deseti pivech našeho kavárenského přeborníka snadno s čistou hlavou porazí, se krutě mýlil. Opak byl pravdou! Jednou mě Milan – Kokrhel vyzval na pár přátelských partií. Nebylo to v prostředí kavárny Bellevue, ale v jednom brněnském šachovém klubu. Měl jsem zrovna času dosti a tak jsem rád souhlasil. Milan si hned přinesl z vedlejšího výčepu sklenici plzeňského a zábava začala. Já jsem alkohol nekonzumoval. Umínil jsem si, že budu hrát co možná nejlépe, abych svého soupeře náležitě prověřil. Nedal jsem však na sobě znát, že tento přátelský „zápas“ beru trochu více vážně než jen jako volné blicání. Zprvu se mi dařilo a můj soupeř konzumoval jedno pivo za druhým a příliš nekomunikoval, diváky ani kibice jsme kolem sebe také neměli. S přibývajícími vypitými půllitry se můj soupeř jakoby dostával do bojové nálady a bylo vidět, že jej dění na šachovnici začíná zajímat stále více a více. Po dobré hodince a půl naší roztomilé zábavy se obraz zcela změnil. Kolem nás byl hlouček zvědavců, Korhelovi zářila očka, útočil jak divý a rozdával „rozumy“ na všechny strany a já jsem neměl šanci. Podrtil mě tehdy notně a nic mi nebylo platné, že jsem se snažil kontrovat silnými protiúdery seč mi síly stačily.

Jak jsem se již zmínil, hrál jsem s naším kavárenským mistrem  po nějakou dobu v jednom družstvu a tehdy jsme nehráli soutěž ledajakou, ale II. Moravskou národní ligu. Já tehdy hrál někde ve středu sestavy a Kokrhel hrával na poslední, osmé šachovnici. A stalo se něco, co nikdo neočekával: Mistr prohrával jednu partii za druhou a ne a ne se chytit. Byl tehdy jedním z nejstarších hráčů v našem družstvu, ale přeci jen ten výsledek neodpovídal jeho očekávané výkonnosti. Nedalo mi to a tak jsem se ho po jedné takové prohrané partii, ve které udělal jako obvykle hrubou chybu, zeptal:  „Milan, jak je to možné, že ty, takový hráč, děláš takové chyby?“ Podíval se na mě svým pronikavým zrakem a odpověděl: „Víš, Pranto, já jak néééémůžu u pááártie si dát to pííívo a výýýkládat, tak to pro mě nééééni ono, víš?“

 

Jan Kalendovský

 

A přidané nějaké foto:

 

—————

Zpět


Diskuse k článku:

Datum: 06.03.2012

Vložil: Návštěvník Bellevue ( bývalý )

Titulek: Standa Věchet

Standa Věchet

Tak to ses Davide netrefil :)

Ale jinak mea culpa – na Standu bych málem zapomněl. Možná i proto, že on nebyl úplně „skalním“ návštěvníkem Belvy. Myslím, že mu asi trochu vadily dvě věci. Za prvé tam bylo někdy hodně nakouřeno ( což jako nekuřák asi neměl příliš v lásce ) a za druhé vždy dával přednost desítce v kryglu ( půllitr s uchem ) než dvanáctce v křapce ( tenké sklo bez ucha ).
No a protože Belva byla III. cenová skupina, tak se čepovala pouze dvanáctka za horentní cenu 3 Kčs ( desítka ve IV. cenové tehdy stála 1.70 ).

Pokud se ale zastavil a hrál, bylo o zábavu postaráno. Byl ( a dosud je ! ) vynikající hráč, takže se bylo vždy na co dívat a kromě skvělých šachů bavil sebe i početné publikum častými prupovídkami. Vítězné tahy často doprovázel hlasitým a dlouhým „ Jééééééé „ Časté byly i věty typu : „Ty to hraješ jako strýček Váňa, zvaný též Kokováňa „ nebo „Pozor přátelé, on to hraje po čertech znamenitě ! „

Nejvíc mě ale rozesmál, když při partii ve které útočil na dámském i královském křídle prohlásil : „ Já to hraju, jak Nina Aprastěva, sovětská údernice, která pracovala na dvou stavech zároveň ! „ ( Nevím, jestli to jméno je správně – ani strejda Google mi to nenašel. Možná si vzpomenou pamětníci. ) :)

Zkrátka ideální kavárenský hráč – silná hra a zábavné řeči.
Mě se na Standovi vždy líbilo, že zůstával noblesní. Hrál o korunu s flekem, protože se chtěl šachem bavit a o peníze mu nešlo ( což se o všech návštěvnících Belvy rozhodně říct nedalo ).

Pokud mě paměť neklame, tak Standa začínal v šachovém klubu Zetor ( ten už dávno neexistuje, továrna stejného jména kupodivu zatím ano ). Takže si dovolím ještě jednu vzpomínku, která bude o Belvě i Mirkovi Hortovi.

Za Zetor v té době hrál Karel Horák ( nyní hraje myslím za Střelice ). Byl to silný hráč 1.VT a velmi dobrý a nadšený blicař. Jedno odpoledne se objevil v Belvě i s manželkou a pravil něco ve smyslu – tak si běž do města nakoupit, já si zatím dám nějaké pivo, zahraju si pár blicek a pak si mě vyzvedneš a půjdeme domů.

Tušíte správně ! Padl do spárů Mirka Horta ( což byl opravdu velmi silný blicař – myslím, že Davidovo svědectví je dostatečně přesvědčivé ). Hráli o 2,50 s flekem, a přestože partie byly celkem vyrovnané a zajímavé, tak finančně byl Mirek výrazně v plusu.

Takže když se manželka asi po třech hodinách vrátila, na cestu domů nebylo ani pomyšlení. A tak si paní Horáková sedla vedle a za velmi občasných a nesmělých připomínek, jestli by už nemohli jít, vydržela až do zavírací hodiny ( ta byla naštěstí v těch dobách už ve 22:00 ), která ji konečně vysvobodila.
No nevím, která z dnešních mladých a emancipovaných dívek by byla tak benevolentní...:)

Někdy se tam zkrátka děly opravdu veselé věci.
Když tak nad tím přemýšlím Davide, tak Ty, Standa Staněk a třeba Pavel Kopkan byste určitě byli v Belvě stálými hosty...:)

—————

Datum: 06.03.2012

Vložil: David Holemář

Titulek: Vzpomínka na Mirka Horta

Mám takové malé podezření, že předchozí pěkný příspěvek od bývalého návštěvníka Bellevue je od Standy Věcheta, který se po těžké nemoci vrátil k šachu a válí, jako zamlada.
O kavárně Bellevue jsem toho hodně slyšel a některé tehdejší návštěvníky poznal i osobně. Vzpomínám si na Mirka Horta ,velmi silného blicaře, který mně jednou za krabičku cigaret dopomohl k titulu přeborníka Brna, když v posledním kole, tehdy ještě v klubovně Lokomotivy na Zvonařce, odmítl překvapenému Radku Kalodovi remízu a jak by řekl pan Stanislav Staněk, který dnes neodmyslitelně patří k šachovému koloritu města Brna, zabil ho, jak psa ! :)
S Mirkem jsme sehráli poté nespočet blicařských maratonů, kdy mně byl naprosto rovnocenným soupeřem. Na jednu takovou seanci mu dokonce jeho drahá polovička donesla přímo do baru peřiny !
Po skončení jsem Mirka vetšinou doprovázel na nádraží, kde si dával místo snídaně svůj životabudič, tedy Starobrno. Dodnes se musím smát, když si vzpomenu, jak stojíme s Mirou u eskalátorů na ,,nádru,, a k nám vyjíždí dobře vypadající pán v obleku a s kufříkem v ruce a vesele si prozpěvuje. Až byl chlap přímo u nás, tak mu Mirek suše oznámil : " Víckrát ať už se to neopakuje ! "

—————

Datum: 05.03.2012

Vložil: Návštěvník Bellevue ( bývalý )

Titulek: Bellevue – Kokrhel

Bellevue – Kokrhel

Velmi pěkná vzpomínka na šachovou kavárnu a jednoho z jejích nezapomenutelných návštěvníků. Já se domnívám, že ta přezdívka nevznikla kvůli jeho „kokrhání“ ( i když hlas měl nepochybně velmi zvučný ), ale pro jeho typický účes s hlubokými čelními kouty a zvlněným pramenem vlasů mezi nimi ( kokrhel je hanlivý výraz pro ženský klobouk ). O Milanovi se totiž neříkalo, že kokrhá, ale že kváká – pro jeho legendární větu : „Teď ti sežeru kva kva kva kvalitu.“ :)

Já jsem si na Belvu rovněž vzpomněl při čtení o úmrtí Štefana Grosse. Ten jeho blicařský maraton se v Belvě připomínal ještě mnoho let. Jedním z účastníků byl právě Kokrhel - Milan Bezdíček. Dalším byl jeho věčný soupeř Petr Macháček, který s Milanem hrál nesmyslné handicapové partie ( věž méně ) a marně ho kibicové přesvědčovali, že takového fóra nemůže Bezďovi prostě dávat.

Nezapomenutelnou figurou byl rovněž profesor Hartman a jeho nekonečný seriál blicek o korunu s flekem proti jeho oblíbenému soupeři, o kterém vím jen to, že byl Řek a jmenoval se Achiles. Pan profesor své vítězné partie rád končil větou : „To byla malá ukázka z mého bohatého šachového repertoáru.“ :)

Když jsem u Řeků, nemohu zapomenout na dalšího stálého hosta kavárny, kterému se říkalo Cyril. Šachy hrál pouze amatérsky, ale byl to protřelý kavárenský vlk a úroveň jeho hry byla tak mezi 1 a 2 VT. Slabším hráčům ( převážně jeho krajanům ) dával zajímavou časovou výhodu, kterou komentoval slovy : „ Já budu mít 5 minut a ty 8 hodin. To je celá pracovní doba ! Ty tu kravinu prostě musíš udělat !“ ( místo kraviny tam byl ovšem mnohem expresivnější výraz ) :)

No a pak tam samozřejmě chodila spousta dobrých hráčů, z nichž mi nejvíce utkvěli v paměti : Jarek Majer, Jura Janota, Standa "Bivoj" Setínek, Mirek Hort, Slávek Mareš, Dušan Pospíšil, Arošt Zeman ( tomu Milan říkal študente, protože pan doktor Zeman tehdy studoval medicínu ). Ale čas od času se tam zastavila spousta a spousta dalších.

Já jsem se v Belvě naučil hrát ( taky mě to stálo nějaké peníze ) a ke klubovému šachu přešel až později. Nikdy jsem se proto na kavárenské hráče nedíval skrz prsty.
Byly to pěkné doby, kdy člověk věděl, že když tam přijde, tak si buď dobře zahraje, nebo se podívá na zajímavý duel při konzumaci lahodného moku. :)

—————

Datum: 02.03.2012

Vložil: Petr Krolop

Titulek: Gratulace!

Pěkná výhra a moc pěkný článek!
I na to pivo jsem hned dostal chuť!
Jen houšť takových pěkných výher a článků!

—————