Ještě jednou k zápasu s Durasem „C“.

Vracím se ještě jednou k nedělnímu zápasu. Za prvé na Duras rád jezdím, mám to relativně blízko, ale také se tam dobře hraje. Na stolech je hodně místa, takže se dá pohodlně zapisovat,   na rozdíl od „Lokálky“, kde jsme namačkaní jako sardinky. Tam jsme posledně s Jurou Janotou v městském přeboru našli společnou řeč, že ty stolečky by mohli být kapánek větší ( po pravdě řečeno buďme rádi, že  vůbec nějaké jsou a je kde hrát).

Na parkovišti jsem se potkal s Lukášem a shodli jsme se, že musíme alespoň remizovat, neboť chvost tabulky je nebezpečně blízko.

Moje vlastní  partie s panem Fuchsem byla tak trochu zvláštní. Dal jsem mu dobrovolně v zahájení pěšce, ale domníval jsem se, že to bude kompenzované jeho špatným postavením. Souhlasím s Honzou, že asi neměl svůj den a téměř každým dalším tahem stál hůř a hůř. Jak správně Honza podotýká, ani já jsem nenašel ty nejlepší tahy, ale našel jsem takové, které partii dotáhli do úspěšného konce. Marně teď vzpomínám, kdy jsem někomu ve vážné partii dal mat.

Když jsem skončil, tak pokračovaly už jenom tři partie. Téměř vzápětí porazil David pana Hladíka a moje komentáře jsou absolutně zbytečné už jenom proto, že David je trochu šachově jinde než já.

Nesmírně zajímavá partie byla na páté šachovnici. My všichni „kibicové“ jsme viděli jasně vyhrávající tah 37.Kf4, ale ono se to přemýšlí, povídá, rozumuje a hlavně kritizuje, když za partii nemám zodpovědnost a stav zápasu je 2,5: 3,5. Domnívám se že Gusta si v zápětí chybu uvědomil a nastal problém. Znervózněl. A to je to nejhorší co se může v tom okamžiku stát. Hlavou se honí myšlenky o špatném tahu a na stole na levoboku (pravoboku) tiká ta potvora, která jasně říká, že není problém jenom na 64 polích.V tomto kontextu už vypadá pohled na tuto partii úplně jinak. Gusta se nakonec uklidnil, přemohl svou nervozitu i soupeře, čímž pro nás získal rozhodující bod a zápas jsme vyhráli. Jednoznačně Gustav, v duchu kanadsko-americké NHL, by měl být vyhlášen hráčem zápasu.

Poslední partii Reného s panem Tomešem jsem neviděl až do konce. Musel jsem odjet. Ale i tady bylo na co koukat. Podle toho, kdo z hráčů byl právě na tahu, se vyvíjeli i názory nás kibiců. Chvilku to byla remiza, jindy byl lepší René a hned na to zase pan Tomeš. Nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo a celkově jsme zvítězili.

Tak příště doma se Znojmem o páté místo.

Všechny Vás zdravím

Jiří Hrdina

Poznámka: Na závěr se omlouvám Jurovi Kubíčkovi a jeho jazykovému cítění v případě mých gramatických chyb. Lepší to nikdy nebylo a už asi nebude.