Jak jsem mohl srovnat na 1:1 s Davidem Navarou

6.-17.2.2006 se v Brně konalo mistrovství ČR mužů v šachu. V rámci této akce se 6.2.2006 v hotelu Boby centrum konala simultánka naší šachové jedničky GM Davida Navary.

Tenkrát se o to staral IM Petr Pisk a nebyl problém se do toho přihlásit (aspoň pro mě). David měl všude bílé figury a hrálo se tempem on 60 minut a ostatní 45 minut na partii. Ještě si pamatuji, jak David celou hru hrál velmi rychle a většinu bral opravdu poklusem. Zahájení pravidelně střídal e4, d4, c4 a Jf3, možná ještě jedno. Na mě připadlo v prvním tahu Jf3 a hra přešla do Grünfeldovy indické.

V této pozici po třiadvacátém tahu černého jsem byl v pohodě až na jeden nedostatek, který se ukázal později jako rozhodující, a to byl čas. Měl jsem asi sedm minut do konce.

Celkem hrálo dvacet soupeřů a výsledek byl následující 17:3 (+17−­3 Luboš Kuchyňka, Anna Bálková a Michal Šípek=0). Vše skončilo do devadesáti minut!

Koncem února jsem doma oslavil čtyřicáté narozeniny. Přítomno bylo několik kamarádů, se kterými jsem většinou svoji šachovou dráhu začínal. Oslava probíhala ve velmi přátelském duchu a setkali se zde bývalí spoluhráči, kteří se i několik let neviděli a jen tak by se asi v dohledné době nesetkali.

Samozřejmostí byl bleskový turnaj každý s každým (výsledky viz tabulka níže), jemuž předcházela dobrá večeře s přípitkem. Po turnaji se hráči rozdělili na dvě skupiny, kde jedna pokračovala v bleskové hře a druhá se věnovala bughouse (tak zvané podavačky nebo holanďany), což bylo dobře zvládnutelné k tak hojnému počtu hráčů. Po té se hosté začali postupně ubírat ke svým domovům a někteří vytrvalci zůstali až do ranních hodin.

Jako krásný dárek jsem dostal účastnické místo na simultánce Davida Navary, konané 25.2.2012 od 15 hodin v hotelu Crystal Palace v Praze. Nakonec naše výprava byla početnější: do simultánky se přidal Petr Kučera, krásným autem nás vzorně dopravil Michal Srnec, fotograf Zdeněk Tioka a moje dcera Natálka tentokrát nepřidala čokoládu na cestu, ale jela s námi taky.

Tentokrát nás bylo třiadvacet proti jednomu. Hlavní rozdíl oproti simultánce před šesti roky byl v tom, že se hrálo bez hodin. Systémem, kdy musíte tah udělat v momentě, když soupeř přijde.

Na další tah máte tolik času, než soupeř udělá kolečko a dorazí. To bylo ok, nemohl jsem spadnout jako tenkrát.

Tentokrát na mně vyšlo opět Jf3 v prvním tahu, partie zase přešla do Grünfeldky, a to s vývinem bělopolného střelce na g2. Davida jsem postupně obral o nějaký materiál a když při kolečku dorazil ke mně, tak jsem nabídl remiz, která byla okamžitě přijata. Po partii přiznával, že stál opravdu špatně. Od mého realizačního týmu jsem okamžitě slyšel, že jsem to pojal opravdu narozeninově…

Nechtěl jsem tady obě partie celé přehrávat, protože znám moudra tipu proč jsi nehrál f5 atd…

A jak to dopadlo celkově podruhé? 20:3 (+18−1=4) pro naši šachovou jedničku a já před ním můžu opravdu jenom smeknout, co šachově dokázal a při tom mu zůstala ohromná skromnost a přátelské jednání.

Spolubojovník Petr Kučera po boji, při přátelské komunikaci.

Jak hrál Petr? Věrný své pověsti od začátku hodně tvrdě, oba měli krátkou rošádu a Petr odvážně posunul své pěšce až na f4 a g4, obětoval střelce na g2. Bohužel soupeř se držel klasické teorie, když jeden útočí na křídle, druhý bojuje v centru. Tak protáhl svého e pěšce až na e7 a bylo vymalováno…

Další fotografie

Gustav Nikodém